Elektronická pošta

Přenos elektronické pošty je spolu s prohlížením WWW stránek patrně nejrozšířenější aplikací v sítích TCP/IP. Architektura přenosu pošty je uvedena na obrázku.

Vysvětlení zkratek:

UA (User Agent) = MUA (Mail User Agent) = Koncový uzel - poštovní klient, který zpracovává zprávy u uživatele (např.: Microsoft Outlook, Mozilla Thunderbird)

MTA (Mail Transport Agent) - server, který se stará o doručování zprávy na cílový systém adresáta, zajímavým specifkem tohoto programu je, že se může chovat jak server (při odesílání zprávy) tak klient (při jejím příjmutí) 

MDA (Mail Delivery Agent) - program pro lokální doručování, který umísťuje zprávy do uživatelských schránek

SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) - jednoduchý protokol pro přenos pošty, slouží k přenosu elektronické pošty mezi stanicemi sítí TCP/IP (zejména využívá TCP portu 25)

POP3 (Post Office Protocol version 3) - Protokol pro výběr zpráv z poštovního serveru poštovním klientem

Průběh přenosu pošty:

Při přenosu zpráv odešle poštovní klient zprávu nejbližšímu (svému) poštovnímu serveru. Ten ji prostřednictvím přímého TCP spojení předá poštovnímu serveru příjemce nebo nejbližšímu mezilehlému poštovnímu serveru, který zprávu předává dále, dokud nedorazí k cílovému poštovnímu serveru. Koncový uzel si pak z poštovního serveru zprávu vyzvedne pomocí protokolu POP3 (nebo jiného).

Poštovní klient

Poštovní klient je program, který zajišťuje odesílání zpráv a vybírání schránek. Je to v podstatě specializovaný editor, který umí kromě vytvoření zprávy také manipulovat se schránkami, odeslat zprávu nejbližšímu MTA a převzít zprávu ze serveru prostřednictvím POP3 nebo IMAP. Vlastním doručováním zprávy po síti až k adresátovi se klient nezabývá.

Typy poštovních klientů:

• Klasický klienti: Thunderbird, Opera, Mutt, Microsoft Outlook, Pine, Evolutin, KMail a další
• Webmailový klienti (Seznam, Centrum, ...)

Poštovní server

Poštovní server (MTA) běží obvykle jako démon a naslouchá na portu TCP/25. K tomuto portu se může připojit (navázat TCP spojení) buď poštovní klient, nebo jiný server, který předá zprávu k doručení. MTA zkontroluje, zda je zpráva určena pro systém, na kterém běží. Pokud ano, předá ji programu MDA (lokální doručení). Pokud je zpráva určena jinému počítači, naváže spojení s příslušným serverem a zprávu mu předá.

Při vyhledávání vzdáleného serveru, kterému má předat zprávu, musí MTA spolupracovat se systémem DNS. Od serveru DNS si vyžádá tzv. MX záznam pro cílovou doménu, který obsahuje IP adresu počítače, který se stará o doručení pošty v této doméně.

Nejčastějšími programy v roli MTA jsou sendmail, postfix, qmail, Microsoft ExChange, ad.

MX záznam

Součást takzvaného zónového souboru, který se nachází na DNS serverech. Záznamy typu MX specifikují poštovní server domény. V drtivé většině případů totiž nechceme mít mailovou adresu tvaru:

uživatel@počítač.firma.cz
ale pouze tvaru:
uživatel@firma.cz
tj. přejeme si skrýt jméno poštovního serveru.

Záznam typu MX ukazuje na jaký počítač má být pro doménu dopravena pošta. Navíc však v záznamu typu MX je číselná priorita, pomocí které lze určit několik počítačů, na než může být pošta pro doménu posílána. Nejprve se zkouší odeslat pošta na počítač s nejvyšší prioritou (nejnižším číslem), když se to nepodaří, pak na další počítač (s vyšším číslem) atd. Příklad popisuje situaci, kdy pošta pro doménu firma.cz má být doručována na počítač mail.firma.cz, pokud tento počítač není dostupný, pak se pošta odešle na počítač mail1.provider.cz, kde vyčká do dostupnosti počítače mail.firma.cz.

Příklad:

firma.cz. IN SOA ...  

IN MX 20 mail1.provider.cz.

IN MX 10 mail.firma.cz.

mail IN A 11.1.1.8 ... 

Ukázka SMTP komunikace

      

Po ustanovení spojení mezi klientem a serverem dochází k SMTP přenosu. V následující ukázce je vše, co začíná C:, odesláno klientem a vše, co začíná S:, odesláno serverem.

C: navázání spojení se serverem (zpravidla na TCP portu 25) S: 220 mail.example.com ESMTP Postfix C: HELO example.net S: 250 Hello example.net C: MAIL FROM: <sender@example.net> S: 250 Ok C: RCPT TO: <friend@example.com> S: 250 Ok C: DATA S: 354 End data with <CR><LF>.<CR><LF> C: From: sender@example.net C: To: friend@example.com C: Hello, This is a test. Goodbye. S: 250 Ok: queued as 12345 C: QUIT S: 221 Bye

Program pro lokální doručování

Server by mohl zprávy do uživatelských schránek ukládat přímo, ale výhodnější je k tomu použít specializovaný program. To umožňuje při doručování ještě dále zprávy zpracovávat nebo filtrovat. Příkladem může být třídění zpráv do různých schránek uživatele podle obsahu (odesilatele, subjektu a pod.), nebo odstraňování nežádoucích zpráv (viry, spam). Tyto volby si může každý uživatel nastavit samostatně nezávisle na ostatních.

Typickými představiteli MDA jsou procmail a maildrop.

Rozdíl mezi protokoly POP a IMAP

POP (dnes používaný POP3)

POP3 je výhodný pro uživatele, kteří mají časově omezené připojení k Internetu (jako je např. telefonní připojení). Zprávy si ze svého poštovního serveru pouze stáhnou, odpojí se a můžou si číst doručené e-maily libovolně dlouho a být při tom offline. Menší nevýhodou (ale pro někoho to může být i vyhodné) je fakt, že po přenesení zpráv ze serveru do klienta se na serveru tyto zprávy smažou. Jistá výhoda může být v tom, že pokud dostáváte mnoho pošty nebo velké emaily a nemáte na serveru velký prostor pro zprávy, tak budete mít všechny zprávy pouze doma na počítači a na poštovním serveru bude vždy místo pro další. Nicméně většina poštovních klientů umožňuje zanechání zprávy na serveru.

Ne každému uživateli bude asi vyhovovat fakt, že si nemůže vybrat, jaké zprávy se mu stáhnou. Stáhnou se mu všechny zprávy, třeba i ty, které uživatel číst nechce, nebo spam (pokud ho již nefiltruje poštovní server). Tuto nevýhodu může odstranit protokol IMAP, který pracuje se zprávami přímo na serveru.

IMAP (dnes použavný IMAP4)

Protokol IMAP, slouží obdobně jako protokol POP3, k načítání zpráv elektronické pošty ze serveru na stranu klientské aplikace. Nejdůležitější rozdíl od POP je možnost práce se zprávami na straně serveru. Klient může zprávy přesouvat mezi schránkami, editovat zprávy, ukládat, načítat. To je výhodné, pokud přistupujeme k poště z více počítačů.

Formát poštovní zprávy

Každá poštovní zpráva se skládá ze tří částí:

• obálka
• tělo zpávy (body)  
• hlavička (header)  

Obálka obsahuje informace důležité pro doručení zprávy. Obsahuje nejméně adresu odesílatele a adresáta zprávy. Doručení zprávy probíhá podle informací v obálce, ne v hlavičce. Tedy skutečný příjemce je ten, kdo je uveden v obálce. Při doručení na cílový poštovní server se obálka zničí.

Tělo (body) zprávy obsahuje vlastní text zprávy a z pohledu systému elektronické pošty není nijak strukturována.

Naopak hlavička (header) musí být velmi přesně strukturovaná. Hlavička obsahuje informace, podle kterých jsou jednotlivé zprávy odesílané a doručované.

Příklad poštovní zprávy podle RFC 822:

      

From - Thu Jan 18 23:00:21 2001 Return-Path: mbaran@boreas.sk Received: from alice.netax.sk (IDENT:root@adam.ba.psg.sk [195.81.140.19]) by kosice.telecom.sk (8.9.3/8.9.3) with ESMTP id PAA04136 for petrq@ko.telecom.sk; Thu, 18 Jan 2001 15:39:37 +0100 (MET) Received: from localhost (nobody@adam.netax.sk [212.55.225.21]) by adam.netax.sk (8.8.7/8.8.7) with SMTP id PAA32563 for petrg@ba.telecom,sk; Thu, 18 Jan 2001 15:38:29 +0100 From: mbaric@boreas.sk Message-Id: <200101181438.PAA32356@alice.netax.sk>

Subjekt: praca X-Priority: 1 (Highest) Content-type: text/plain: charset="windows-1250" Mime-version: 1.0 To: petrg@ba.telecom.sk Date: Thu, 18 Jan 2001 15:38 +0100 Content-Transfer-Encoding: 8bit 653hh965e9d13c4bhe689677e4hh0147 Dobry den preji.

Služba WWW

World Wide Web (WWW, také pouze zkráceně web), ve volném překladu "Celosvětová pavučina", je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů.

Dokumenty umístěné na počítačových serverech jsou adresovány pomocí URL, jehož součástí je i doména a jméno počítače. Název naprosté většiny těchto serverů začíná zkratkou www, i když je možné používat libovolné jméno vyhovující pravidlům URL.

Protokol HTTP je dnes již používán i pro přenos jiných dokumentů, než jen souborů ve tvaru HTML a výraz World Wide Web se postupně stává pro laickou veřejnost synonymem pro internetové aplikace.

Protokol HTTP

(Hyper Text Transfer Protocol) je internetový protokol určený původně pro výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML. V současné době je používán i pro přenos dalších informací (pomocí rozšíření MIME). Používá obvykle port 80/TCP. Tento protokol je spolu s elektronickou poštou tím nejvíce používaným a zasloužil se o obrovský rozmach internetu v posledních letech.

K protokolu HTTP existuje také jeho bezpečnější verze HTTPS, která umožňuje přenášená data šifrovat a tím chránit před odposlechem či jiným narušením.

Hypertextové dokumenty

Hypertextový dokument je dokument, ve kterém je nějaká část označena jako odkaz na jinou stránku nebo službu. Tyto odkazy se mohou vyskytat kdekoliv na internetu, proto bývá také označován Internet za "jeden veliký hyperdokument".

Adresa URL

URL, celým názvem Uniform Resource Locator ("jednotný lokátor zdrojů") je řetězec znaků s definovanou strukturou, který slouží k přesné specifikaci umístění zdrojů informací (ve smyslu dokument nebo služba) na Internetu.

URL definuje doménovou adresu serveru, umístění zdroje na server a protokol, kterým je možné zdroj zpřístupnit.